Ve svém rodišti, v Praze, vystudovala Divadelní akademii múzických umění v ateliéru scénografie a kostýmní tvorby. Je spoluzakladatelkou ateliéru scénografie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde doposud působí jako pedagog, a ateliéru tělového designu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, který vedla od jeho vzniku v roce 1999 do roku 2010. Jako pedagog organizovala četné dílny v Česku a v zahraničí (USA, Francie, Německo, Holandsko, Finsko, Španělsko, Turecko, Řecko). Od roku 1983 spolupracuje jako výtvarnice scény a kostýmů jak s divadly studiového a experimentálního charakteru (V Praze Divadlo na okraji, Divadlo v Řeznické, Divadlo Komedie, La Fabrika, Meetfactory, Divadlo Archa, Alfréd ve dvoře; v Brně Divadlo Husa na provázku, Ha divadlo a Ochotnický kroužek), tak s velkými divadelními domy (scény Národního divadla v Praze, Brně a Ostravě) a mnoha dalšími (Komorní divadlo, Dejvické divadlo a dále oblastní scény). V Čechách spolupracuje nejčastěji s režiséry Janem Nebeským (Strž, Hamlet, Marta, Už aby se to změnilo, Terezka, Konec hry, Je suis, Bouře, Don Juan, Marná lásky snaha), Janem Antonínem Pitínským (Ananas, Matka, Její pastorkyňa, 8 a 8 a1/2, Spříznění volbou, Gazdina roba, Evangelium podle Lukáše, Démonův pramen, Historický monolog prezidenta Háchy), dále s Miroslavem Bambuškem, Viliamem Dočolomanským, Věrou Herajtovou, Viktorií Čermákovou, Michalem Dočekalem, Jiřím Pokorným, Arnoštem Goldflamem nebo Peterem Sherhauferem. Ve Vídni spolupracovala s divadlem Brett na inscenacích v experimentální dramaturgii Ludvíka Kavína a režii Niky Brettschneider (4 malá děvčátka od Pabla Picassa a další).

Věnuje se volné tvorbě, především instalaci, videu, fotografii a akcím, je kurátorkou řady výstav (Galerie kritiků, (A)VOID v Praze, GM, DU Opava, Kontejnery umění Brno) a autorkou několika interiérových designů (Klub Mescalito, Sofa, Alembiq a další).

Její práce byla oceněna Zlatou medailí na PQ99, je členkou týmu, který zde téhož roku získal Zlatou Trigu za Národní expozici, dále cenu Alfreda Radoka (Z cizoty, Div. Na zábradlí).

Koncepce výuky JAMU

Scéna a kostým

Student se učí schopnosti samostatně autorsky zpracovat osobní nebo dané téma. Analyzovat text, hudební nebo obrazový materiál a transformovat ho do výtvarně dramatického média, vyjádřit se k tématu svébytnými vizuálními prostředky, nebo naopak – jimi tvořit nové téma. Jde o citlivost k hledání adekvátních prostředků, o experiment, o procesuální tvorbu s poetickými, konceptuálními, asociačními řetězci, které vznikají v procesu vnímání, sdílení a realizaci díla.

Tělo, čas a prostor jsou vnímány jako média.

Fyzické, materiálové, emocionální situace, obrazy, gesta, slova a zvuky nebo světelné stavy obsahují nejen svá významová sdělení a klíčové hodnoty (materiálové, barevné, světelné, zvukové), ale mají také svůj hraniční ekotop – prostor průniku do další situace, střet nebo indukční pole. Tento specifický a uzavřený svět jakéhosi intervalu (přechodu) vzniká mezi dvěma prostředími (situacemi) jako svébytný svět a obsahuje smyslově i koncepčně nové informace, kterými je třeba se zabývat a trénovat citlivost jejich vnímání a práci s nimi. Vzniká tak schopnost tyto střety definovat a generovat. Každý okamžik je pak tvořen specifickými prostředky. Tělo, čas a prostor jsou vnímány jako média.

Projekty jsou stejně tak akademické, jako jsou i, a to zásadně, praktické. Vznikají v divadelních prostorech i v prostorech site, time a body-specific. Student se učí schopnosti komunikovat a pracovat s emocemi a koncepty v rámci skupiny, být otevřený procesu tvorby a realizace.

Galerie